Najednou

Seděli jsme ve stejné kavárně jako poprvé a já cítil, že každý mluvíme jiným jazykem, že to, co mi říká se neslučuje s mým viděním světa, že se mě snaží ovlivnit, ale moc jí to nejde, že se tu před ní cítím jako žáček na koberečku v ředitelně, že přestože mlčíme, říkáme toho o sobě tolik, že jsme tu najednou jen z povinnosti a nejlepší by pro nás bylo rychle to celé ukončit, ale především, že tady teď spolu sedíme naposledy, že ani jeden z nás nemá chuť se ještě někdy vidět.

Krátké léto

Když vidím všechny ty lidi, v kraťasech, tričkách, sandálech bez ponožek a krátkých sukních bez punčoch, a cítím tu letní náladu kolem, a přitom vím, že zítra bude jaro a pozítří možná zase zima, v duchu přemýšlím, co by se asi dělo, kdyby bylo léto jen jeden den v roce.